Právě se nacházíte: Nová zelená úsporám > O programu > Mýty a fakta

Mýty a fakta

Máte informaci ze „zaručeného zdroje“, že vyřídit dotaci trvá dlouho, rekonstrukce vyjde bez ní levněji nebo že po zateplení nebude dům dýchat. Nenechte se odradit zkreslenými zkušenostmi a polopravdami druhých a přesvědčte se sami. Dotaci z programu Nová zelená úsporám využilo již na 30 tisíc úspěšných žadatelů, buďte mezi nimi i vy!

Mýtus 1: Vyřídit žádost je složité a zdlouhavé

Mýtus se traduje z dob původního programu Zelená úsporám. Program Nová zelená úsporám je nastaven mnohém lépe a vstřícněji k žadatelům. Situace, že na podanou žádost nezbydou peníze, nastat nemůže, neboť je pro žadatele blokujeme již v okamžiku podání žádosti.

Zavedli jsme navíc pravidlo 3+3+3. Do tří týdnů po podání elektronické žádosti se dozvíte, zda je žádost v pořádku nebo je něco potřeba doplnit. Tři týdny jsou potřeba na kontrolu doložení realizace projektu po skončení prací. Jakmile bude žádost schválena, bude do tří týdnů od uzavření smlouvy odeslána dotace na účet. To znamená, že bezchybně podaná žádost o dotaci již po realizaci prací může být vyplacena už do 9 týdnů.

Výrazné zjednodušení znamená pro žadatele i menší počet příloh, které je nutné k žádosti doložit. Ve většině případů je akceptujeme v prosté kopii, odpadlo časově náročné notářské ověřování. Zároveň upřednostňujeme komunikaci elektronickou cestou, která vám ušetří další čas. Není třeba tedy běhat se vším na poštu či vlastnit elektronický podpis, k řadě úkonů lze využít běžný e-mail.

Mýtus 2: Po zateplení dojde k jeho utěsnění a dům přestane dýchat

Při zateplování obvodových stěn objektu a při výměně starých netěsných oken za nová velmi těsná okna zpravidla dochází ke snížení celkové průvzdušnosti obálky budovy. Těsná obálka budovy je však důležitým předpokladem pro snížení tepelných ztrát, a tím pádem pro dosažení požadovaných úspor energie.

Moderní trendy v oblasti výstavby energeticky úsporných objektů skutečně požadují neprůvzdušnou obálku budovy. I přesto je nezbytné zajistit dostatečné větrání, které přivádí čerstvý vzduch pro obyvatele domu a odvádí nežádoucí škodliviny a vlhkost obsažené ve vzduchu.

Větrat lze několika způsoby. Nejběžnější je větrání okny a dveřmi, které však není vždy zcela optimální ve vztahu k požadovaným úsporám (dochází při něm k tepelným ztrátám, kterým se jinými opatřeními snažíme naopak zabránit). Lepším řešením je systém řízeného větrání se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu (rekuperace). Ten zajišťuje jednak dostatečnou výměnu vzduchu, ale také minimalizuje tepelné ztráty větráním.

Mýtus 3:  Bez projektu a energetického hodnocení mě to vyjde levněji

Jak postavit nízkoenergetický dům či správně naistalovat moderní technologie opravdu nenačtete na internetu. Projektová dokumentace zpracovaná odborníkem vám totiž zajistí jednoznačnou specifikaci stavebních opatření, která jsou základním předpokladem kvalitní stavby či rekonstrukce. Její součástí je návrh úprav, které jsou optimální jak z hlediska ekonomické návratnosti, tak z hlediska zušlechtění objektu, sanace apod. Zároveň postihuje všechny detaily, jež zamezí například vzniku tepelných mostů či vlhkostních poruch. A součástí je i návrh na zajištění tepelné ochrany budovy, požární bezpečnosti, bezpečnosti při jejím užívání a ochranu proti hluku.

Proto nedoporučujeme provádět energetické úpravy jak bez projektové dokumentace a tak bez energetického hodnocení. To slouží k nalezení optimálního řešení, které sníží energetickou náročnost budovy požadovaným způsobem a do budoucna přinese nižší výdaje za energie. Nekvalitní a neodborně navržená a provedená rekonstrukce může ve finále vést k dodatečným zásahům, které mnohonásobně převýší náklady na energetické hodnocení a projektovou dokumentaci a navíc nepřinese žádaný efekt.

Při uzavírání smluvních vztahů se zpracovateli odborného posudku doporučujeme zároveň věnovat pozornost tomu, aby byl zajištěn soulad mezi energetickým hodnocením, projektovou dokumentací a samotnou realizací. Jedině tak lze dosáhnout požadovaného výsledku a přínosu realizovaných opatření. Tento soulad je rovněž základním předpokladem získání dotace.

Mýtus 4: Podat žádost je složité a administrativně náročné

Podání žádosti není složitou záležitostí, nicméně bez služeb odborníka se neobejdete. Žádost a její přílohy lze totiž rozdělit na dvě části – technickou (tj. odborný posudek, výkresová dokumentace, krycí list), jejíž zpracování vám musí zajistit autorizovaná a oprávněná osoba (energetický specialista, projektant), a formální, kterou tvoří formulář žádosti, popřípadě další dokumenty, jako např. plná moc, souhlasné prohlášení spoluvlastníků nemovitosti, doklad o právní osobnosti (subjektivitě) apod.

Samotné podání žádosti provedete prostřednictvím elektronického formuláře žádosti po kliknutí na tlačítko Podat žádost, umístěné v pravé horní části těchto webových stránek. Formulář žádosti má intuitivní pomůcky, které vám usnadní jeho vyplňování, ale také o automatickou kontrolu chybně zadaných údajů. Jeho vyplnění není tedy nijak složité.

Pokud nemáte k dispozici elektronické zařízení pro samotné podání žádosti (počítač, notebook apod.), můžete navštívit kterékoliv z krajských pracovišť Fondu a zde žádost vyplnit. V případě jakýchkoliv problémů vám rovněž pomohou naši pracovníci na bezplatné telefonní lince 800 260 500.

Mýtus 5: Podmínky dotace jsou složité, nemám možnost získat doplňující informace

Základní informace k získání dotace naleznete na těchto webových stránkách, podrobné pak v dokumentu Závazné pokyny pro žadatele a příjemce podpory. Není-li vám cokoliv jasné, potřebujete-li vyřešit sporné záležitosti či sporné objekty, kontaktujte bez obav kterékoliv krajské pracoviště Státního fondu životního prostředí ČR. Zde naleznete proškolené zaměstnance, kteří sami provádí administraci žádostí a zároveň jsou vám k dispozici k bezplatným konzultacím. V úředních dnech jsou tito zaměstnanci připraveni zodpovědět vaše dotazy a prodiskutovat specifika vaší žádosti.

Mýtus 6: Při zateplování dochází ke kondenzaci vodní páry a vzniku plísní

Tento mýtus se nezakládá na pravdě. Naopak zateplení objektu výrazně snižuje riziko kondenzace vodních par a vzniku plísní. Ke kondenzaci, respektive k následnému vzniku plísní na vnitřním povrchu obvodových konstrukcí, dochází nejčastěji právě u nezateplených staveb. Rizikovými místy jsou například rohy stěn, ostění a nadpraží oken, okolí parapetů, místa napojení vodorovných a svislých konstrukcí apod.

Vzhledem k nízkému tepelnému odporu obvodových konstrukcí a některých rizikových detailů nezateplených staveb může teplota vnitřního povrchu při chladném počasí klesat až na teplotu tzv. rosného bodu. Při této teplotě je okolní vzduch nasycen vodními parami, které na povrchu nebo uvnitř konstrukcí kondenzují a vytvářejí tak ideální prostředí pro růst plísní.

Naopak vnitřní povrch konstrukce opatřené vnějším zateplením je výrazně teplejší, a proto k nežádoucí kondenzaci a ke vzniku plísní nedochází. Je však nutno podotknout, že kromě správného návrhu a provedení konstrukcí zateplení objektu včetně důsledného řešení detailů v rizikových místech (v místech tzv. tepelných mostů) je nezbytné také zajistit dostatečné větrání místností a eliminovat tak nadměrnou vlhkost vzduchu v místnostech.

Mýtus 7: U starého domu jsou dostatečně silné stěny, které již není potřeba zateplovat

Toto tvrzení ve většině případů neodpovídá realitě.  Schopnost konstrukce izolovat teplo uvnitř objektu je vyjádřena veličinou známou jako součinitel prostupu tepla označovanou písmenem U a vyjadřovanou v jednotkách W.m-2.K-1. Čím je hodnota součinitele prostupu tepla obvodové konstrukce nižší, tím daná konstrukce izoluje lépe (má větší tepelný odpor).  Uvažujeme-li například kamennou stěnu tloušťky 1 m, hodnota součinitele prostupu tepla této stěny je U = 1,86 W.m-2.K-1. Oproti tomu stěna z plných pálených cihel o tloušťce 80 cm dosahuje hodnoty součinitele prostupu tepla U = 0,81 W.m-2.K-1, což je mnohem příznivější hodnota, a to při menší tloušťce stěny.

Normou (ČSN 73 0540) požadovaná hodnota je pro případ obvodové stěny UN = 0,3 W.m-2.K-1. Tento požadavek tedy nesplňuje ani jedna z uvedených stěn. Oproti tomu pouze samotný pěnový polystyren o tloušťce 16 cm má hodnotu součinitele prostupu tepla U = 0,24 W.m-2.K-1. Je tedy na první pohled zřejmé, že jen na základě tloušťky konstrukcí nelze usuzovat, jaké tepelně-technické vlastnosti konstrukce má, vždy záleží na použitém materiálu a jeho vlastnostech.

Mýtus 8: Je jedno, jakou tloušťkou zateplím

Z hlediska úspor hraje významnou roli energetické hodnocení budovy, které navrhne optimální tloušťku izolací pro jednotlivé konstrukce. Do výdajů na zateplení, například fasády, vstupuje několik položek, se kterými je třeba počítat. Jedná se především o odstranění původních vrstev, lešení, lepidlo, vlastní izolační materiál, perlinku, práci a finální úpravu. Finanční náročnost izolace není v porovnání s ostatními položkami nijak výjimečná, a proto zateplení poloviční tloušťkou polystyrenu, neznamená, že poloviční budou i vaše výdaje. Z ekonomického hlediska je tedy tloušťka izolace vzhledem k celkové ceně zateplení zanedbatelná.

Mýtus 9: Pěnový polystyren v konstrukcích po časech „mizí“

Tento mýtus se zakládá na technických a fyzikálních vlastnostech pěnového polystyrenu, který ztrácí svou stabilitu při dlouhodobém vystavení teplotám vyšším než 70 °C a také při kontaktu s organickými rozpouštědly. Optimálním zabudováním pěnového polystyrenu lze však snadno těmto nepříznivým vlivům předejít. Vhodné zabudování by mělo být navrženo projektantem v projektové dokumentaci.

Mýtus 10: Na zateplovací systémy lze použít klasické omítky, jsou-li v dostatečné tloušťce

Finální povrch zateplovaných konstrukcí je během roku vystaven velkým teplotním rozdílům. S ohledem na barvu fasády se mohou teploty pohybovat v rozmezí + 60 °C až – 30 °C. Vystavení takto rozdílným teplotám má za následek teplené rozpínání materiálu. Je tedy důležité, aby byla na finální nátěr použita speciální omítka, která je k tomuto účelu navržena.

Mýtus 11: Čím výkonnější kotel, tím lépe

Správné nadimenzovaní kotle je důležité z hlediska jeho optimální účinnosti. Předimenzovaný kotel, tedy kotel s vyšším výkonem než je potřeba, nebude dosahovat předepsaných účinností a bude fungovat neefektivně.

Mýtus 12: Tepelná čerpadla jsou vhodná jen pro podlahové topení

Ano, tepelná čerpadla jsou vzhledem k nižší výstupní teplotě otopné vody přednostně určena pro podlahové vytápění. Avšak moderní typy tepelných čerpadel jsou již schopné fungovat v zapojení do otopné sestavy, která využívá radiátory.

Mýtus 13: Nechat starý kotel na tuhá paliva v domě, který je již zateplený, není nijak na škodu

Staré kotle mají obecně nízkou účinnost a jsou ekologicky neefektivní. Ponechání starého kotle v objektu, na kterém již byla realizována opatření vedoucí ke snížení energetické náročnosti objektu (např. zateplení obvodových stěn, výměna oken), je z hlediska úspor energie i finančních prostředků zcela neefektivní.

Starý kotel, který je dimenzovaný na vyšší výkon než je reálná potřeba objektu po realizaci úsporných opatření a jeho účinnost je obvykle velmi nízká, vám generuje zbytečné náklady. Jen pro ilustraci, staré kotle na fosilní paliva mají účinnost cca 55 %, oproti tomu například nové kotle na pelety nebo štěpku mají účinnost 80-85 % (zdroj TZB-info). Z toho je patrné, že výměna zdroje tepla na vytápění a správná dimenze nového zdroje může přinést úsporu cca 25 % až 30 %.

Mýtus 14: V novém kotli na biomasu mohu topit čímkoliv

Velký omyl. Než vhodíte do kotle na biomasu cokoliv jiného, než k čemu je určen, přečtěte si zásady správného topení. Vybíráme ty nejdůležitější:

  • Pálení čehokoliv, co není palivem určeným pro daný typ kotle, znečišťuje životní prostředí. Tím mimo jiné dochází i k porušování závazných právních předpisů.
  • Při hoření některých látek se do vzduchu mohou uvolňovat životu a zdraví nebezpečné látky (jedy, karcinogenní látky apod.).
  • Používání jiných látek, než jsou paliva určená ke spalování v daném kotli, může poničit kotel či snížit jeho životnost. Za nebezpečné je nutné považovat například i používání mokrého dřeva, které může kotel také poničit.
  • Používání jiných látek, než jsou paliva určená ke spalování v daném kotli, výrazně zanáší a znečišťuje komín sazemi, dehtem a dalšími látkami vznikající při spalovaní nepovolených látek. Tím se nejen zvyšují náklady na údržbu komína, ale často se i zvyšuje riziko vzniku požáru.

Seznamte se se zásadami správného topení v našem komiksu Roztopte to se Smokemanem. Dozvíte se, jak správně přikládat, jak co nejefektivněji využívat energie, jaké výhody přináší moderní kotel nebo na co si dát pozor při jeho provozu.